Mnoholičná

Jako bych měla stovky životů
sešitých slepým stehem
nití z vrásek

Váhám

Byla jsem to já?
Nebo jedna z masek?

Nebyla cizí
na mě tajně nasazená
to jen tisíc tenkých vrstev
prosvítá a mizí

je to stejná žena

Mnoholičná časovaná žena
která v mezičase pro sebe nic neznamená

Mé stovky tváří
a jejich odrazů
se překrývají

Když poodhalím závoj,
neví nebo tají.
Jako by jedna
žila život pro tu další
štafetou do ztracena
Jeden dotyk v cíli
a je bez paměti,

beze jména.

Lowenstein

Lowenstein

Lowenstein

Lowenstein

být průvodcem

co porcuje svou upocenou dlaň

stát u všech zrodů

staň se co staň

podpírat dokud nepodklesnou nohy

hra v kosti

co ťukají o dlažbu

padni komu padni

to nejsou vlohy

jen předem promyšlený trik 

pro potěchu ostatních

a vytržení svého hlasu

z recitace táhlé jako hustý sliz

každý den číst, kde najít spásu

a nepoznat svůj vlastní rukopis.

Dva srůsty, dva křiky

v rezonanci zlomu tlumí tlak

na otevřenou ránu

která pálí 

do dvou erbů jeden znak

jedno stigma 

jeden bolestivý zánět prsní žlázy

jedno 

co přálo si být svědkem vlastní zkázy

CUKR A BITCH

 

 

 

Pojď

Ke mně !

seškrábni mě ze dna

pojď, vezmi si....

pocukruju si stehna

 

 

 

 

 

 

Signál

 

 

 

 

                                       zkroucená do sebe

                             pár jen k odpaření

                               vodič je

                                    a není

                                            vodička

                                                    živá k umírání 

 

                                                   že to má bolet

                                             když se směju

                                       že to bolí

                            když se mám smát

                           dvojlinka stísněná

                                    minutu

                             sto let

                       zkrat.

 

 

 

 

 

Alma Mater

 

 

 

Nová

cizí

padělaná

přijde

zmizí

mater alma

z ničeho

nic

a všechno

plyne

ze dna

na dno

ze sna

snadno

vítá jiné

jinam svítá

in memoriam

vita.

 

 

 

 

 

 

 

Vina

 

Cuvée pocitů

stahuje třísla

slabinám

vidím do žaludku 

do útrob

dnem za dnem vzhůru

obrátit se do sebe 

Věčný aperitiv

pro povzbuzení chuti

na jiný život 

Průvodce do prolnutí 

Pro bezbarvé časy

barvířka bez těla

mávnutím pavího chvostu

navždy na jazyku

umlčená

Mistela.






Věnováno JS

Zabíjačka

ten nůž od Tebe

vystřelil na srdce z pouti

špejle se láme v pase

a kolem střeva kroutí

pěchuješ ho masem

mou, otevřenou do krve

rukou, co tě vedla na porážku

tenkrát poprvé

nenarazils na žílu

ale odtokové stružky

vracíš se hladový

zas zpátky

bez výslužky

Hladově

Průsvitná doba,
kdy slova
do rytmu roztahují
zorná pole
než sklidíš
co roste za tvými zády
co nenechá tvé stíny
zemřít hlady.



smrt



Přemýšlím o ní, o mně a o Tobě
My - v naší ryzí podobě
Přemýšlím o ní, o mně a o Tobě,
o těch třech slovech
jdoucích po sobě.


až na to přijde


Nesmím Ti to říct,
že Ty jsi můj stín
(snad aby ses nezkrátil na výdech
a nepřeťal světlo v pase)

Nesmím Ti to říct,
že Ty jsi můj syn
(snad abych se nezmenšila na výběh
a neprala změny v čase)

Pod obojí

Umím dýchat
a umím taky nedýchat

Umím nezešílet
a umím omdlít strachy

Umím ztratit stopu
od půldruhého polknutí

Umím zaútočit
a umím zůstat plachý

Jako milostná nákaza
jako tetřev v boji

Rozklovnu rozvahu
a přijmu pod obojí.

Po Paměti

šeptám roky

lícem do ztracena

lící na pažbě

paže u těla

deset prstů

přisednu

cítím rybinou

     s tou, co žila v moři

cítím krví

     s tou, co běhala s vlky

tvrdé ruce

dvojí lávy

ztuhlé na kameny

ty nekřesnou

jiskrou o hlínu

drahou k temeni

kratší o vinu

Točí se, točí se

vír zrychlených chvílí.

Střemhlav.

Zkáze vstříc...

Vidím ty, co zbyli....

Uprostřed těla

popsaný list

divoce zmačkaný do koule...

Nechci se číst!

Nechci tě číst...

Zbabělá nejistota,

zbabělejší jistota,

že holou zeď

NECHCI zdobit rámem!

Úlomky studu.

Střepy.

Stokrát vyschlý pramen.

Jazyky záře z očí

se plazí kolem krku.

Dusím se.

Ruka v břiše zatla v pěst!

Úzkost neochočím...

Vylétla z klubka jedna tenká nit.

Šátrám.

Plazím se podél,

Třu ji mezi prsty,

hledám cíl,

končím v mrazu, v dešti,

Zpátky se nedá jít...

Ztrácím klid.

Důvěrně známý model.

Byli jsme

- byli jsme -

střídmým dechem

zásobami k smíchu

pěchováním vyboulení

cpali jsme

pusy plechem

namísto mozaiky

zpuchřele               rozčlenění

Zkusit                 z vůní

přežít       zimu

z barev

přežít   život

-rovnou usnout-

zdá se mi,

že snít

by nebylo kam...

Podstatné nedostatky :-)

teda mně chybí věcí...

například:

papoušek chechtavý s klecí,

krokodýl černý –

byl-li by věrný,

kovová kotva

k zachycení sotva,

výletní brýle 

ostřící cíle,

baterka s volty devíti

co do tmy zasvítí,

klouzavý lety

nad tečku věty,

láhev rajskýho plynu

pro nástrahy klínů,

náhradní tkanička do bot

a vycpanej sloní chobot.

Předzvěsti

Průletem okny

letmými návraty

ruku podám

parapetu

a nezkamením

jen          chvílí

znehybním se

jako kořen

okoralá                               cítím,

že usychám

Sen ze zásady

Jednu z těch podob

pokroutím na kličce

                  flašinetu

           napínám dál

         jako na skřipci -

však ona zazpívá...(!)

Snu škube řasy

dívá se pod víčka

mlčí bělmem

na dvě doby

sen ze zásady...

ze sna nepromluví.

Štíty

Věřím čemukoliv

sobě  -  nečekaně

...prstům matky...

dílem posledního

skrojku patky

Achillovy

zranitelná...