Přiopilá

Slunce už zase vyšlo
s denním stiskem
na kůži pomalu zasychá
Tvůj vzkaz
že mě necháš vpít se
a protéct pod ohryzkem
že si mě zasadíš do rámu
-klidně pod obraz-

Dokola

Do kola
spojnice představ
zvou
Do kola !
Jedna za druhou

Závratně protočí mě
všemi rohy
zákoutími
ze zálohy

jako Tvůj hlas klesnou...
dechem se pokloní

Břichem prstu
přitisknou se k zemi
než vykrouží Ti stín...

než zavoní...

Dálkou a blízkostí
co pod víčky
o sebe zašustí

jako suchá ústa
tichem opentlená

jako zítřkem
Tvoje dnešní žena...