Zabíjačka

ten nůž od Tebe

vystřelil na srdce z pouti

špejle se láme v pase

a kolem střeva kroutí

pěchuješ ho masem

mou, otevřenou do krve

rukou, co tě vedla na porážku

tenkrát poprvé

nenarazils na žílu

ale odtokové stružky

vracíš se hladový

zas zpátky

bez výslužky

Hladově

Průsvitná doba,
kdy slova
do rytmu roztahují
zorná pole
než sklidíš
co roste za tvými zády
co nenechá tvé stíny
zemřít hlady.



smrt



Přemýšlím o ní, o mně a o Tobě
My - v naší ryzí podobě
Přemýšlím o ní, o mně a o Tobě,
o těch třech slovech
jdoucích po sobě.


až na to přijde


Nesmím Ti to říct,
že Ty jsi můj stín
(snad aby ses nezkrátil na výdech
a nepřeťal světlo v pase)

Nesmím Ti to říct,
že Ty jsi můj syn
(snad abych se nezmenšila na výběh
a neprala změny v čase)

Pod obojí

Umím dýchat
a umím taky nedýchat

Umím nezešílet
a umím omdlít strachy

Umím ztratit stopu
od půldruhého polknutí

Umím zaútočit
a umím zůstat plachý

Jako milostná nákaza
jako tetřev v boji

Rozklovnu rozvahu
a přijmu pod obojí.

Po Paměti

šeptám roky

lícem do ztracena

lící na pažbě

paže u těla

deset prstů

přisednu

cítím rybinou

     s tou, co žila v moři

cítím krví

     s tou, co běhala s vlky

tvrdé ruce

dvojí lávy

ztuhlé na kameny

ty nekřesnou

jiskrou o hlínu

drahou k temeni

kratší o vinu