Pantomima

Nakrojený úsměv
drobí klid
medem vetře se do rány

pod tou tenkou vrstvou
mám si zbýt
jak zbyde si kartář s kartami...

nastolit v zámku pevný řád
když před prahem
TEN chrastí klíčem

přisednout ruce
načichlé
trochu láskou, trochu chtíčem..

křížím vrásky cestám zpět
když uprostřed
stínem nezatočím

v rozích očím
vymetám
stisky ztuhlé pod obočím...

od slov o krok dál

po stopách značených
v koutech úst

v podřepu mačkám hlínu z žil
zpod skládky jíl
pro svůj velký půst

Vino-braní

Nová chuť
se na patře
rozepíná
svlíká…
otevírá se
jako první víno
na našem stole
první úroda
bitevního pole


Polykám zatáčky
Tvých výdechů
zvyků
stavím se na značky
zadrhlé na jazyku.


Je mě málo
na špičku nože
na tlesknutí
na dvě přímky
rovnoběžně
do protnutí


Je Tě málo
na dně moře
na polknutí
černé skříňky
lavinově
do sesutí…

Babičce...

Popadej na mě
střecho moje
jako domek z karet
esa v rukávu...
Popadni mě
ráno moje
postav na nohy.................
na kávu...

Popadej na mě
střecho moje
se sněhem, s listím
s první tmou
sbalíme život do závoje
zavážem uzel před sebou...

POlePTÁVKA

Zlomkových čar mezi životem
praskání lana zazní
do prostoru...
do času...
Co bude nahoře (?)
Je dole páteř stlačená
a roztříštěná
v labyrintech
Bezvědomé Bezvětří


Kadeti krtčích povah krní
a vůle nedomyká
v soukromí lepenkové krabice
čas - koncentrát
nelze pít čirým žitím neředěný.

Slavnostní sklizeň

Naše mlčení narostlo
pod hřebínkem
jímž pročesáváš
okolí mých slabin...

Letos v červenci

prolomím ho vinohradem
až zvuk tvých houslí
tlumeně dozní...
Zasadím ránu a

počkám si do žní...

Zatajím všechno
i svůj dech
před sebou
nohy na zádech...
Taju tajně - soukromě
co je moje, je pro mě...

Krůpěje tání
kapesníkem k zachytání
do zbytku vyždímeš
ještě než
půjdeš za ní
nastavit ránu k vymývání............

Muži, který sázel stromy

Vyrostla mi lipka z čela...
která hlava
by se pod korunou nezachvěla ?
ozubené srdce měkce opadává
ke kořenům,
kde se v zimě dobře spává....

Žena vlčice - Žena kostra

kosti mrazem popraskaly
pokácely se na kotlík
pod hutným vývarem z nich
oheň ztich´
do kamenů..., do žil....
do ovčí houně zplih´
v očích vlčice zítra ožil...

ráno se probudilo
vmotané do závěsu
rozhrnuté na pěšinku
okolo postele

zručně mě nařasilo
zapletlo do účesu

opentlenou oprať tahem
věnčilo na čele...

Volba

Tichá krajina
s krávou a kozou...
a mužem,
co má dlaň drsnou
tak akorát
pro koňský hřbet
a mě,
mozol - těžce odpracovaný
přiloží k sobě
jako suk ke stolu,
kam ráno
skrz ucho hrnku
domlčíme...

PoLotovaR

Až přijdeš
a zeptáš se,
obrátím oči
solí v sloup.

Už se neohlédnou...

s ním

Různý domy, místnosti,
voda - tyhle sny..
jen občas,
ale od tý doby víc
chodby nebo...
nebo radši nic


To pak budu sdílet s ním
mrtvý lidi,
taky vybledlý fleky,
alba v kůži
a lis na doteky...

Asimylník

První ranní zamrkání

průvan horkou stopou

v hlavě,

co stíní srdci-

shovívavě...


Točí břichem -

rozcestníkem

plným slov...

Jsem sytá tichem...


První ranní rozhoupání

Rozvětvená

Dozráváním...

Být...

Být malířem...
Malovat lávku proti konci
půlobratem
rozhoupat tvoje boky
váhavě vážit
kroky...zlatem...

Být hercem...
vymotané role balicího
papíru na slova
natřít namodro
sloupy norem
splynout za obzorem

Být světlem...
odrážet se od tvých
břehů
prohlých pod kamením
svým tělem
nahým - vystaveným

Být nachem -
dekou okamžiku...
skrýt hlavu
nízkotlakem
pod těsnící povlak
na jazyku...

Být strachem...

bez masky a bez masa

Nemám strach,
to bych snad ještě směla...
Já jsem jenom hloupá...
nanečisto 
vybělená

To by ses ještě divil...
Myslí - říká - dělá ......(?)

POCHYBNOSTI X POCHYBENÍ

Duben - měsíc přípravy
Tebe naměkko,
Sebe Al dente
varem nedožité
slovy v obrazech -
barev, jak je vidí jiní...
Skrz duhovou kuličku - v boji o pozice...
Není to skromnost,
když odmítnu dar
vidět se hmatem (?!)
Zaslepená...(?)
Bez dechu a monologu
na téma "Jestli(pak)
nálady stačí?"...
A vůně...
Jako když se v létě
vrátím od vody...
Zatím vždycky sama
a teď s tebou - dílem náhody...?

Spojit dech a maso

Spojit dech a maso

kosti v písku

s touhou po soucitu

vystoupalo teplo

a ustrnulo v nepohybu

zamrzlému tichu

rámem přidat na úkrytu

Jinotání

Nestáli jsme tam,

kde dýchnout -

roztajeme v jinotajích...

Zadrženi ve výdrži

zmodráme si na znamení

zmoknem v sobě

rozmokvaní

pod řasením kůže

dlaní

tření teplem neprovoní...

Neposkvrněnost

Neposkvrněnost hlídat vytříbeností pocitů...
Utíkajících jako na běžícím pásu
před zvětšujícími sklíčky vlastního svědomí.
Vlastních nepředstíraností...
Všechny probíhají vítězně páskou,
aby ji na zlomek vteřiny strhly z očí...
A neoceněny se unaveně vracely zpátky po krajnici přípustnosti.
Ukazatele zásad se točí ve větru jako mlýny
a svádí k myšlence na marnost boje
s matoucími přeludy na cestě „nesprávným“ směrem...
Jako by víra v sebe byla prázdným místem v přesýpacích hodinách
a přetlačovala se se zrnky času a poznání
v krátkých záchvěvech žaludku
a hlubokých nadechnutích na okamžik uvolňujících sevření srdce.

Falešně březí

Ty stránky s pochopitelnou vzájemností
obtiskané jedna na druhou
otáčí se bokem k nechápavostí
zánětlivým styčným plochám
bříšek lichých prstů
s předlohou vypouklých profilů
prasklin naplněných horkým vzduchem,
abych se protrhla skrz tu,
co se rozvinula nad průduchem...

Objekt mého zájmu

Tento objekt je klimatizován,

zavírejte dveře

za svým horkým dechem !

A nelepte dlaně na sklo

ani jazyk na patro

a zvoňte ! Netlučte tepem !

Královna na hrášku

Možná jsi nejistá...
když se ti připomínám jako pásový opar...
Možná tě žmolky vydrolené
z našich hořkostí v puse
tlačí pod prostěradlem.
Zbylo jenom to, co by se za nehet vešlo.
Lůžko vyzývající k odpočinku na vavřínech
v podivném klidu,
který rozráží zvuk polnice
s železnou pravidelností...
Snad ze zvyku...

Je moc vysoko, zkusím se podhrabat...

Je na nohou postavený
a štíhlou rukou zasazený
mezi námi
mezi kamením...
Ten jeho stín
ten okousaný stonek
s listem pod paží
dlouze popsaným

HNÍZDO

Myšlenky rozdělené
na dva klany -
na orly
a na havrany...

Duše

Vykrmím si Tě,
duše....
Až budeš docela
otylá....
Kašli na trendy!
Mně by ses tak líbila...

Znamení

Dvě ryby
v sypkém náručí
plují po větru,
ústa si namočí
ve vlhkém políbení,
v korunách stromů
popadají dech -
znavené lehkým chvěním..
Slepá, hluchá,
němý...
Zchromlá strachem,
ztichlý zapomněním..
Erbu čekání se změnil znak.
Je jím jedna ryba,
jeden smutný pták.

Symboly

V ohlodaných krajích duše

probleskuje odhodlání

ke všemu,

co vykrájeno

ostrou formou správností

stihlo nakynout

do postřehnutelných rozměrů..

Co výdech,

to hořká slina.

Maluji horkým štětcem

pod kůží.

Není to poprvé...

Jsem kámen.

Černá hlína.

Netečná,

čekám, až se tahy zbarví do krve.

Suďte mě!

Nedělám to poprvé.......



Na cestě kolem staré zrady

potkávám křivé pohledy,

vysunuté brady

čepel, která zebe,

jen si mě vemte do parády!!!

POTKÁVÁM TAM SEBE!!!