Nakrojený úsměv
drobí klid
medem vetře se do rány
pod tou tenkou vrstvou
mám si zbýt
jak zbyde si kartář s kartami...
nastolit v zámku pevný řád
když před prahem
TEN chrastí klíčem
přisednout ruce
načichlé
trochu láskou, trochu chtíčem..
křížím vrásky cestám zpět
když uprostřed
stínem nezatočím
v rozích očím
vymetám
stisky ztuhlé pod obočím...
od slov o krok dál
po stopách značených
v koutech úst
v podřepu mačkám hlínu z žil
zpod skládky jíl
pro svůj velký půst
2 komentáře:
máš v básních mnoho a mnoho romantiky. Jsi romantička...nebo ne? Krásný. Někdy se dotýkáš samotného zrození světa nad hranicí lidských mořností, ale jak říkám, kráásný. Ještě máš ode mě komentář ke spojit dech a maso, to je pecka.
hungrydog
jsem...:-)
Okomentovat