Točí se, točí se

vír zrychlených chvílí.

Střemhlav.

Zkáze vstříc...

Vidím ty, co zbyli....

Uprostřed těla

popsaný list

divoce zmačkaný do koule...

Nechci se číst!

Nechci tě číst...

Zbabělá nejistota,

zbabělejší jistota,

že holou zeď

NECHCI zdobit rámem!

Úlomky studu.

Střepy.

Stokrát vyschlý pramen.

Jazyky záře z očí

se plazí kolem krku.

Dusím se.

Ruka v břiše zatla v pěst!

Úzkost neochočím...

Vylétla z klubka jedna tenká nit.

Šátrám.

Plazím se podél,

Třu ji mezi prsty,

hledám cíl,

končím v mrazu, v dešti,

Zpátky se nedá jít...

Ztrácím klid.

Důvěrně známý model.

Byli jsme

- byli jsme -

střídmým dechem

zásobami k smíchu

pěchováním vyboulení

cpali jsme

pusy plechem

namísto mozaiky

zpuchřele               rozčlenění

Zkusit                 z vůní

přežít       zimu

z barev

přežít   život

-rovnou usnout-

zdá se mi,

že snít

by nebylo kam...

Podstatné nedostatky :-)

teda mně chybí věcí...

například:

papoušek chechtavý s klecí,

krokodýl černý –

byl-li by věrný,

kovová kotva

k zachycení sotva,

výletní brýle 

ostřící cíle,

baterka s volty devíti

co do tmy zasvítí,

klouzavý lety

nad tečku věty,

láhev rajskýho plynu

pro nástrahy klínů,

náhradní tkanička do bot

a vycpanej sloní chobot.

Předzvěsti

Průletem okny

letmými návraty

ruku podám

parapetu

a nezkamením

jen          chvílí

znehybním se

jako kořen

okoralá                               cítím,

že usychám

Sen ze zásady

Jednu z těch podob

pokroutím na kličce

                  flašinetu

           napínám dál

         jako na skřipci -

však ona zazpívá...(!)

Snu škube řasy

dívá se pod víčka

mlčí bělmem

na dvě doby

sen ze zásady...

ze sna nepromluví.

Štíty

Věřím čemukoliv

sobě  -  nečekaně

...prstům matky...

dílem posledního

skrojku patky

Achillovy

zranitelná...

3000 př.n.l.

čas jako by

...že prý není...

měřici prosa

dočista přebral

zaplavil

a rozvařil -

by kaší

jíž se zkazil

sebe napravil...

Sekáč

U postele jsem našla

její brejle,

nasadila jsem si je

a uviděla

zaschlej pot na zdi.

Slízla jsem ho,

jejím kartáčkem

si vyčistila zuby

a kousla se do rtu,

to abych snad nezpívala...

Všema čtyřma jsem

projela kolejnice

na koberci,

 nakonec jsem

vstala

a oblíkla si

   Tebe...

Stát se tak

Tváří hladkou

klenutě neotlačenou

měkkostí prsu

v tváře naklonovaných

zárodků člověka

jen tak

stát se

zavřenýma očima.....(?)

Tak stát se jejich otevřeným chtěním......

Vkrojil se mu

do tváře

ostrý srp měsíc

a den

dvakrát třikrát

dokola do snu

si nedohlíd´

tak planého

jak jen sen může být...

Do vlastních dlaní

pak rytec

lomítka vyhloubil

dělíce sebe

vydaného

na milost a na omyl...

pružně se vyhoupnu

mezi tvá ústa

zaseknu se

na vlas stejný

jako příště

mě navíjíš

z klubka uzlů rozmotáš

jazyk v puse

po směru Tebe

ruce už nebloudí

Odpočiň si v pokoji

Světlo v rozích tleská,

kříží stíny na prsou,

o tom, co doopravdy nestává se

po zdech fámy jdou...

U stropu velké lampy svítí,

každý zhasne si tu svou...

A než ti tváře roztají,

jsi spáčem pod lupou...

Slavnost v mlze skrytá

zase táhne o dům dál,

za hlavu chytá se,

kdo bál se,

kdo se smál

a kdo se ptal...

Hrubě bílá kůže

čeká na poslední soud

z horního rtu mrtvého muže -

hlas, co nelze přeslechnout.

Znova

Padnu si jako ulitá -

z jiskření očí,

z výdechů slova.

Padnu si jako ulita,

na zádech

zalitá do olova...

...znova...

V pomalém rytmu

Ukrývám se v odpichu kroků,

do škvíry u lina odkládám zaprášené pohledy.

Je čas utopit se v horkém mléce.

Koupel pro slabší povahy.

Svléknu pocity do naha

a upálím jim odumřelé konce

v plamínku svíčky.

Poctivě se popálím...

Nesvěsím koutky,

ale nohy z postele,

navzdory všem zásadám

lovím i malé přátele...

Ambice

Narážím do žárovky

nad vašimi

           zvětšenými hlavami ...

čím víc se přiblížím,

tím víc se nafukují

náustek od mých slin ...

žárovka - lupa

horká             je              klín

o sklo

tleskám křídlem

všem spáleným Zmoudřením.

Bez pohnutek

Do široké hlavně

pondělního rána

láduju pohledy

s vášní kůrky chleba

říkám si:

„Co může holub ze sněhu vyzobat...?“

Vyhnu se mu bez pohnutí

a tasím černé brýle

bez ostří identity...

Nechce se

Nechce se věřit

na ticho a prázdno.

Koule na cestě

od cvrnku k dolíku

se rozletěla

na kousky.

dívám se z hromady

opadaných vítězství

a nechce se mi věřit

na holou větev pravdy

nad hlavou.

Před stíráním

Dávám se Ti

a Ty se dávíš ...

dívám se

a Ty se divíš,

že nedoutnám,

jak jsi doufal ...

Dráždím Tě

a Ty mě dláždíš

na cestě k nedopalkům

horkého dechu ...

Hadí muž

Polykání slin

při loupání Tebe

jako pomeranče..

s půlměsíčky za ušima...

Zůstáváš mi za nehty.

Necítím se být

ve tvé kůži,

ze které ses mi tu vysvléknul

a zmizel...

Úsměvem Tě zmatu,

když mě po hmatu

nepoznáš...

Zkoušíš to dál...

Mnohem dál,

než je třeba.

Řekla bych

„Zlom vaz !“,

ale jsi bez páteře...

Svačinka

Sypu si Tě -

        instantního

lačně do pusy

Asi přejdu varem,

ale rozpouštět se nemusíš...

Moje tichá chvilka

Papírové schránky,

na obličej nalepím kůži.

Pavouk v rohu nedýchá,

soužím se, zamykám, mlžím...

Malé skryté krámky,

živou vodu tu polykat učí.

Pavouk se tiše usmívá,

ten, kdo se podívá, mlčí...

Máš pouta na řasách,

co k ránu se na zem snáší,

počítáš kolik hodin se roztiká,

kolik chvílí se zběsile splaší.

starý strom se ohýbá,

kruh z listí na bok se otáčí,

pavouk oči přivírá,

usíná, umírá, nestačí...

Vráskám v pase přibývá,
pavučina se na ústa lepí.
Pavouk hlavou pokývá,
nedívá se, je k osudu slepý.

Na míru

Co zítřek?

Kdo snese, co znamená?

Zjizvená ramena,

stísněná hloubka,

          kolena,

          písmena...

slova bez jména.

          stěna......

..........bílá..........

..........pěna..........

..........z hlubin..........žena..........

..........rudá bezejmenná.

Slova hrubě obnažená.

          Stěna bílá...

          Bílá pěna...

          Pěna z hlubin...

          Z hlubin žena...

          Žena rudá...

                              Bezejmenná.

Hluboko

Hluboko uvnitř

nahnutá miska.

Kynoucí paže,

vlídnost do snů vtisklá.

Prozkoumám se zblízka...

Nosem brázdím

chuť svých „kdysi“,

postavy se mění na obrysy....

Neshýbám se

pro své poslední drobné.

Zmačkaná v bocích

po střetu s předvojem

zbylých šancí

házím na čáru

střepy odvrácených pohledů.

Pod jazykem hořké volání

o pomoc

V husté mlze přiznání

z nejtišších...

Přepadlá přes vetché zábrany

vlastního výslechu.

Soudím svá ústa —

jsou bez dechu.

Drobky v prachu cesty

Jdu po proudu
a cítím tě ve vzduchu.
Lepíš se mi na vlasy,
na paty...

Miliony lidí mě sledují,
koukají na můj březí cit.
Potím se.
Vyhlíží lacině,
ten z panny.....
ještě nenarozený.

Podél ostnatého drátu
rovnou do nebe.
S holou hlavou
do správných kruhů.
S holou pravdou
nesprávně dokola.

Útok na životní minimum strachu.
Řád nejkrásnějšího blázna
leží na parapetu.
Ztrácím cit pro detail
v nesmrtelném světle tvých očí.

Ručičky, nožičky,
kdo by je počítal...
Minuta ticha
za mrtvý stud...

Po třetí se nedívám očima
a hle, vidím tě tisíckrát...
Dioptrická katastrofa.
Raz, dva, tři, úkrok, otočka...
Spaste duši,
mučte těla.

Poslední tanec

Poddávám se a vzpírám
v přímé úměrnosti.
Stoupá mi do uší,
Jiskří do očí.

Oranžové pilulky na abnormální chování...
Tak to je, přátelé, láska!

Z alobalu kouká ukřičená agresivita.
V houpavém rytmu
ji odkládám na později.

Stoupám do očí,
jiskřím si v uších
a....
už se nevzpírám.

Výhradní právo na pět minut nespoutanosti.

Lapená v pohybu,
přidušená v harmonii.

Rozhodná chvíle se tváří bezpředmětně.

Pro koho?

Pro - zatím ....

Perpetuum

Ranní poštou, balené v igelitu,

Přišly mi polibky

se značkou „na charitu“.

Pro větší prožitek pilně

zavádím polibky nitrožilně.

Zítra, až se nám tep zklidní

Budeme všichni pozitivní...

Tvoje polibky

zas podlehly změně.

Líbáš mě na tvář -

to kvůli hygieně...

Tvářím se šťastně-opile,

hrajeme si spolu na

PERPETUUM DEBILE...!

Nebát se,

tak bych řekla,

že Země je

Nebe

Pekla....

ráno se probudilo

vmotané do závěsu

rozhrnuté na pěšinku

okolo postele

zručně mě nařasilo

zapletlo do účesu

opentlenou oprať tahem

věnčilo na čele...