Světlo v rozích
tleská,
kříží stíny na prsou,
o tom, co doopravdy
nestává se
po zdech fámy jdou...
U stropu velké lampy
svítí,
každý zhasne si tu
svou...
A než ti tváře
roztají,
jsi spáčem pod
lupou...
Slavnost v mlze
skrytá
zase táhne o dům dál,
za hlavu chytá se,
kdo bál se,
kdo se smál
a kdo se ptal...
Hrubě bílá kůže
čeká na poslední soud
z horního rtu mrtvého
muže -
hlas, co nelze
přeslechnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat