Drobky v prachu cesty

Jdu po proudu
a cítím tě ve vzduchu.
Lepíš se mi na vlasy,
na paty...

Miliony lidí mě sledují,
koukají na můj březí cit.
Potím se.
Vyhlíží lacině,
ten z panny.....
ještě nenarozený.

Podél ostnatého drátu
rovnou do nebe.
S holou hlavou
do správných kruhů.
S holou pravdou
nesprávně dokola.

Útok na životní minimum strachu.
Řád nejkrásnějšího blázna
leží na parapetu.
Ztrácím cit pro detail
v nesmrtelném světle tvých očí.

Ručičky, nožičky,
kdo by je počítal...
Minuta ticha
za mrtvý stud...

Po třetí se nedívám očima
a hle, vidím tě tisíckrát...
Dioptrická katastrofa.
Raz, dva, tři, úkrok, otočka...
Spaste duši,
mučte těla.